| Popis: |
V článku byl čtenář seznámen s vývojem českého cukrovarnického průmyslu v období let 1945 až 1989. Jak se ukázalo, největší dopad (na do té doby prosperující ekonomiku a rozvinuté cukrovarnictví) měly politické změny, které se po druhé světové válce odehrály. S nástupem totalitního režimu byly cukrovary nejdříve znárodněny a poté začala být upřednostňována jiná odvětví průmyslu, zejména těžkého, chemického a energetického. Hlavním exportním trhem se stal Sovětský svaz a země východního bloku, které představovaly nenáročné spotřebitele. Nebyl zde tlak na kvalitu produkce, vládní investice cukrovarnictví prakticky opomíjely, a to bylo nuceno řešit modernizaci v 70. letech na nevládní úrovni, což se částečně dařilo. V 80. letech už centrální koncepty (pětiletky) s přestavbami cukrovarů počítaly, avšak v důsledku pádu komunismu je nebylo možné vždy dokončit. The article acquaints the readers with the development of the Czech sugar industry in the period from 1945 to 1989. As it turned out, the political changes that took place after World War II had the greatest impact on the then prosperous economy and developed sugar industry. With the onset of the totalitarian regime, sugar factories were first nationalized and then other industries, particularly heavy, chemical and energy, were favored. The main export market was the Soviet Union and the Eastern Bloc countries, which were undemanding consumers. There was no pressure on the quality of production, government investment in sugar industry practically neglected, while this industry was forced to tackle modernization in the 1970s at a non-governmental level, which was partially successful. In the 1980s, the central concepts (five-year plans) finally included the rebuilding of sugar refineries, but due to the fall of communism they could not always be completed. |
