| Popis: |
Daná studie mapuje historii méně známých a dnes již zaniklých staveb krajinné kompozice Lednicko-valtického areálu. Jde o stavby, které, stejně jako další stále existující salety, vznikly knížete Aloise I. Josefa z Liechtensteina a jeho mladšího bratra Jana I. Josefa z Liechtensteina. První stavbou je tzv. Gloriet – pavilon, jenž zdobil křižovatku dvou nových alejí v Bořím lese. Přestože se prozatím nepodařilo dohledat obrazovou či plánovou dokumentaci stavby, je možné zařadit počátek existence objektu do let 1791-1792, tedy do doby vlády knížete Aloise I. Josefa. V roce 1837 byl starý dřevěný Gloriet zbořen a ze stejného materiálu byl vystavěn nový. S jistotou dále víme, že v roce 1872 byla opravována střešní konstrukce, pravděpodobně byl objekt následně vystavěn i potřetí a po roce 1891 byl stržen. Další stavbou je jakási zmenšenina výše uvedeného Glorietu. Šlo o letohrádek (monopteros), který se do roku 1845, potažmo 1846, nacházel ve valtické zámecké zahradě nad umělou jeskyní – Peklem. K realizaci tohoto objektu mělo dojít v roce 1798, v době vládnoucího knížete Aloise I. Josefa, pravděpodobně podle plánů knížecího architekta Josefa Hardtmutha. Letohrádek byl nakonec z důvodu dezolátního stavu odstraněn a dnes připomíná místo, kde stával, pouze zachovalá grotta. Na přelomu 18. a 19. století se rozmohla stavba obelisků, rovněž podle plánů knížecího architekta a později i stavebního ředitele Josefa Hardtmutha. Šlo o obelisk mezi Valticemi a Lednicí – tzv. „Facku“, k jehož demolici došlo v roce 1867. Dále pak o monument vztyčený pravděpodobně v roce 1813 na půli cesty do dnešní rakouské obce Schrattenberg, který v roce 1869 poškodil mráz, a tak jej nechal vládnoucí kníže Jan II. z Liechtensteina v následujícím roce strhnout. Třetí a též zaniklý obelisk měl být 13 sáhů vysoký a měl být postaven na ostrově v lednickém rybníku. Daná studie mapuje historii méně známých a dnes již zaniklých staveb krajinné kompozice Lednicko-valtického areálu. Jde o stavby, které, stejně jako další stále existující salety, vznikly za vlády knížete Aloise I. Josefa z Liechtensteina (* 14. května 1759 – † 24. března 1805) a jeho mladšího bratra Jana I. Josefa z Liechtensteina (* 27. června 1760 – † 20. dubna 1836). První stavbou je tzv. Gloriet (Gloriett) – pavilon, jenž zdobil křižovatku dvou nových alejí v Bořím lese. Přestože se prozatím nepodařilo dohledat obrazovou či plánovou dokumentaci stavby, je možné zařadit počátek existence objektu do let 1791-1792, tedy do doby vlády knížete Aloise I. Josefa. V roce 1837 byl starý dřevěný Gloriet zbořen a ze stejného materiálu byl vystavěn nový. S jistotou dále víme, že v roce 1872 byla opravována střešní konstrukce, pravděpodobně byl objekt následně vystavěn i potřetí a po roce 1891 byl stržen. Další stavbou je jakási zmenšenina výše uvedeného Glorietu. Šlo o letohrádek (monopteros), který se do roku 1845, potažmo 1846, nacházel ve valtické zámecké zahradě nad umělou jeskyní – Peklem. K realizaci tohoto objektu mělo dojít v roce 1798, v době vládnoucího knížete Aloise I. Josefa, pravděpodobně podle plánů knížecího architekta Josefa Hardtmutha. Letohrádek byl nakonec z důvodu dezolátního stavu odstraněn a dnes připomíná místo, kde stával, pouze zachovalá grotta. Na přelomu 18. a 19. století se na liechtensteinském panství na jižní Moravě a v Dolním Rakousku rozmohla stavba obelisků, rovněž podle plánů knížecího architekta a později i stavebního ředitele Josefa Hardtmutha. Šlo o obelisk mezi Valticemi a Lednicí – tzv. „Facku“, k jehož demolici došlo v roce 1867. Dále pak o monument vztyčený pravděpodobně v roce 1813 na půli cesty do dnešní rakouské obce Schrattenberg, který v roce 1869 poškodil mráz, a tak jej nechal vládnoucí kníže Jan II. z Liechtensteina v následujícím roce strhnout. Třetí a též zaniklý obelisk měl být 13 sáhů vysoký a měl být postaven na ostrově v lednickém rybníku. Dnes mohou turisté navštívit z původních čtyř monumentů (z pěti navrhovaných) pouze obelisk z roku 1798, jenž se nachází v aleji vedoucí od lednického zámku směrem k obci Přítluky a v literatuře je chybně nazýván „Facka“. The given study surveys the history of less-known and nowadays dilapidated structures of regional composition of the Lednice-Valtice areal. These structures, much like the still-existing salets, were built during the reign of Alois I. Joseph and his younger brother Johann I. Joseph von Liechtenstein. The first structure was so-called Gloriett - a pavilion which embellished the crossroads of two new alleyways in Boři les. The second structure was the temple (monopteros), which was situated in the castle garden of Valtice, above the artificial cave- Hell. Among the last of the studied structures were the obelisks, built also according to the plans of the court architect and later even construction management director, Joseph Hardtmut |
