Jak současná paleogenetika přispívá ke změně našeho chápání vzniku, vývoje a migrací moderních lidských skupin

Autor: Václav Vančata
Rok vydání: 2018
Předmět:
Zdroj: Biologie. Chemie. Zeměpis. 27:35-44
ISSN: 2533-7556
1210-3349
DOI: 10.14712/25337556.2018.1.4
Popis: Paleogenetika se stava stale důležitějsi soucasti paleoantropologie i evolucni antropologie. Výzkum starobyle DNA (a-DNA) nam umožňuje rekonstruovat genom nasich nejbližsich předků a přibuzných, starobyleho Homo sapiens, neandrtalců, i nově objevene lidske skupiny – denisovanů. Pro rozvoj paleogenetiky a lepsi využiti jejich výsledků v antropologii byl důležitý rozvoj nových metodologii tzv. high-throughput (vysoce uplne, skrz naskrz) sekvenovani. To umožnilo vytvařeni stale dokonalejsich a uplnějsich DNA knihoven a jejich dalsi využiti v paleogenetických studiich. Z hlediska paleoantropologie a evolucni antropologie jsou nejdůležitějsi tyto výsledky: kompletni zmapovani genomu neandrtalců, denisovanů a anatomicky moderniho clověka, ktere umožňuje porovnavani vsech zkoumaných skupin z hlediska jejich hybridizace a sledovani genetických přiměsi (admixtures) u soucasných lidských populaci. Nejstarobylejsi genom byl popsan u původnich obyvatel Australie, u kterých bylo zjistěno, že maji až 6 % přiměsi genomu denisovanů. Naopak genom původnich Africanů nebyl ovlivněn žadnou jinou lidskou formou. Evropane a Asiate maji prokazatelně některe geny neandrtalců, jihovýchodni Asiate pak mohou mit i geny denisovanů. Zasadni význam ma zmapovani genomu archaickeho Homo sapiens, ktere prokazuje, že Homo sapiens jako druh vznikl před minimalně 750 tisici lety.
Databáze: OpenAIRE