| Popis: |
Clanek představuje koncept epizodicke osoby Galena Strawsona. Tento koncept představuje lidi, kteři neproživaji svůj život v jednotě jedineho životniho přiběhu. Koncepce tak představuje alternativu k narativnimu pohledu osobni identity, který představuje životni přiběh jako prvek zakladajici osobni identitu. V prvni casti clanku je představena Strawsonova argumentace proti narativni tezi, kde jsou již nastiněny některe zakladni psychologicke charakteristiky epizodicke osoby. Je ukazano, jak se epizodici lisi v proživani-sebe (epizodik nevnima sebe v minulosti jako identicke self), resp. v přesvědcenich ohledně jejich vlastni identity. Jako centralni přesvědceni je identifikovan fatalistický postoj (v tom smyslu, že osud je považovan za autora vlastni identity). Je poukazan rozpor mezi sebe-konstituci postulovanou narativni teorii a fatalistickým postojem. Hlavnim cilem přispěvku je pak zakotvit koncept epizodicke osoby v empirických datech, cemuž je věnovana druha cast clanku. Nejprve je představena teorie casove orientace Philipa Zimbarda a Johna Boyda, ktera představuje tři zakladni casove orientace – orientaci na minulost, na přitomnost a na budoucnost. Detailněji je představen psychologický profil clověka orientovaneho na přitomnost. Fatalismus a smyslovost jsou identifikovany jako zakladni spolecne charakteristiky orientace na přitomnost a epizodicnosti. Je ukazano, že orientace na přitomnost (na rozdil od ostatnich casových orientaci, ktere jsou v souladu s narativnim pohledem na vlastni život) podrýva narativni proživani vlastniho života, jako dalsi paralela mezi epizodicitou a orientaci na přitomnost. Tematizovan je možný rozdil v koncepcich fatalismu u clověka orientovaneho na fatalistickou přitomnost a epizodicke osoby. |
