| Popis: |
Monografie se věnuje zkoumani cestiny Bedřicha Smetany (1824–1884). Tento významný hudebni skladatel žil v obdobi, ktere je v pracich o vývoji cestiny oznacovano jako obrozenske a poobrozenske, tedy v době, pro niž je z jazykoveho hlediska charakteristicke nahrazeni němciny cestinou ve funkci vyssi komunikacni variety a formovani normy novodobeho spisovneho jazyka. V popředi zajmu publikace stoji předevsim otazka, jak tuto normu zvladali dobovi mluvci, kteři byli vzdělani, ale přitom s cestinou nebyli profesně svazani (jako např. literati ci publiciste). Monografie prostřednictvim rozboru pravopisne, gramaticke a doplňkově take lexikalni stranky Smetanovy korespondence ukazuje, v cem je Smetanovo vyjadřovani prototypicke, v cem je naopak specificke, a soucasně se snaži přispět k poznani konstituujiciho se spisovneho jazyka 2. poloviny 19. stoleti. |
