| Abstrakt: |
Abstract: a1_Obraz Hrobník (1843) je raným dílem Josefa Mánesa (1820-1871). Zvolený motiv koresponduje s dobovým zájmem o funerální a makabrozní témata, jež se objevují v malířství a krásné literatuře evropského romantismu. Zajímavé analogie nabízí mj. tvorba Caspara Davida Friedricha a literární díla Karla Hynka Máchy a Karla Sabiny. Prvotním impulsem k volbě tématu bylo vedle dobového zájmu o sepulkrální motivy také úmrtí a následný pohřeb Mánesova učitele na pražské Akademii Františka Tkadlíka. Zesílení autobiografické linie obrazu lze sledovat na jeho genezi (1840-1843) doložené dvěma olejovými studiemi. Během přípravných prací zasáhlo umělce vážné onemocnění jeho otce, malíře Antonína Mánesa, i poměry na pražské Akademii. I přes osobní neshody s vedením Akademie se mladý Mánes inspiroval tvorbou tzv. lyrických malířů v duchu náladové krajinomalby, jak ji v pražském prostředí reprezentoval Christian Ruben, Mánesův další učitel a ředitel Akademie. V konečném pojednání obrazu se odráží jak charakteristické rysy náladové krajinomalby, tak Mánesovo neformální školení u jeho otce Antonína při bezprostředním pozorování krajiny. Specifičnost díla v Mánesově tvorbě dokazuje i to, že se k obdobné tematice již nikdy nevrátil. Malíř se tímto obrazem prezentoval na jarní výstavě pořádané Společností vlasteneckých přátel umění, kde spolu s ním vystavil obraz Smrt Lukáše z Leydenu. Ten je tradičně vnímán jako malovaný epitaf malířova otce a je zřejmé, že po obsahové stránce vytváří pandán k Hrobníkovi. |
