| Abstrakt: |
Abstract: Globální extinkce megafauny (živočichové o hmotnosti přes 45 kg) probíhající posledních 50 tisíc let od konce pleistocénu je žhavým tématem paleontologie a paleoekologie. Současný stav poznání naznačuje, že hlavním spouštěčem extinkcí megafauny bylo v různých časových obdobích ve všech oblastech světa osídlení člověkem. Environmentální změny, na které byla pleistocénní megafauna adaptována, hrály v některých případech roli významnou, většinou však ne rozhodující. Extinkce typicky následovaly až několik tisíc let po osídlení jednotlivých zemských mas člověkem. Důvodem extinkcí tak nebyl samotný příchod člověka, ale až jeho plošně rozšířené a rozvoj dostatečně velké populace. Představena je megafauna jednotlivých oblastí světa před příchodem člověka, chronologie a průběh extinkcí. Závěrem je představena tzv. refaunace, ochranářský přístup založený na navracení zbylé megafauny do přírody s cílem zabránit dalším ztrátám její diverzity a klíčových ekosystémových služeb, které poskytuje. Refaunace je racionálním a všestranně výhodným skloubením přírodě blízké péče o ekosystémy (pastevní management, regulace býložravců velkými predátory) s druhovou ochranou (nejen) megafauny. |
