| Abstrakt: |
Abstract: a1_Předmětem zájmu této studie jsou reportáže komunistického novináře, literárního kritika a publicisty Julia Fučíka, které vznikly z jeho pobytů v Sovětském svazu v letech 1930 a 1934 až 1936. Název je parafrází titulu knižního souboru části těchto textů V zemi, kde zítra již znamená včera (Praha, K. Borecký 1932), který se po válce stal "okřídleným" propagandistickým heslem. Julius Fučík (1904-1943) se několik let po své smrti na berlínském popravišti proměnil na ikonu československé stalinistické propagandy, která šířila jeho příběh jako hrdinský vzor oddaného komunisty s nevysychajícím pracovním i životním elánem a odhodlaného bojovníka proti nacismu. Jeho kult, určený především mládeži, byl organizován kolem vyprávění o jeho oběti, jež vlastnoručně koncipoval v motácích z žaláře, vydaných po válce v mnoha zemích jako Reportáž, psaná na oprátce. V tomto uctívání však měl důležité místo i Fučíkův obdivný vztah ke stalinskému Sovětskému svazu, který ve svých reportážích nekriticky propagoval i za cenu úřední perzekuce. Autor si klade otázku, proč se z masivního korpusu textů různých levicových autorů, adorujících mezi válkami sovětský sociální experiment, dočkaly v poválečné éře kanonizace právě reportáže z pera Julia Fučíka? Jejich rozborem dovozuje, že Fučík líčí sovětskou realitu jako heroický věk zrozený v bolševické revoluci, pokračující nadšeným budováním socialismu a směřující ke šťastné budoucnosti celého lidstva po svržení kapitalismu. Své líčení přitom žánrově stylizuje jako díly hrdinského eposu, v němž ožívá starověký prométheovský mýtus. |
