| Abstrakt: |
Abstract: a1_Studie se zaměřuje na pozici poslankyň neruského původu v parlamentních debatách o perestrojce v posledních letech existence Sovětského svazu. Hlavní výzkumné otázky se týkají toho, na jaké křivdy - ve smyslu anglického pojmu "grievances", označujícího nejrůznější zdroje politické deprivace vedoucí ke kolektivnímu jednání - tyto poslankyně upozorňovaly a jaká možná řešení k jejich zmírnění či překonání navrhovaly. Nejvýznamnějším fórem, na němž se uvedené debaty odehrávaly, byl Sjezd lidových poslanců (Sjezd narodnych děputatov), který vzešel z částečně pluralitních voleb, existoval jako nejvyšší sovětský státní orgán v letech 1989-1991 a znamenal výrazný pokrok ve snaze Gorbačovova reformního komunistického vedení o demokratizaci politického systému. Z genderového hlediska byl tento sbor značně nevyvážený, neboť z celkového počtu 2250 zvolených členů byly jen 352 ženy. Autor pracuje se stenografickými záznamy z vystoupení poslankyň neruského původu na pěti sjezdech lidových poslanců a pohlíží na ně optikou konceptů "intersekcionality" a "imperiální situace", které umožňují zachytit diverzitu v jeho složení a jednání v podobě vztahů mezi různými sociálními kategoriemi (národnost, gender, region, profese apod.), jejich překrývání i sebekategorizaci aktérů. V projevech poslankyň často vystupovaly do popředí nacionální křivdy a újmy, což svědčí o značném významu nacionalismu v sovětských diskusích o perestrojce a v systémové krizi SSSR na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Ukazuje se však také, že nacionální vidění problémů leckdy neimplikovalo nacionální východiska, když mnohé mluvčí dávaly přednost hledání řešení v rámci svazového státu před suverenitou, či dokonce nezávislostí jeho republik. |
