| Abstrakt: |
Abstract: a1_V letech 1939 až 1943 patřily cesty do nacistického Německa a na jím okupovaná území (Francie, Belgie, Holandsko, Polsko, velká část Sovětského svazu) mezi důležité nástroje ovlivňování veřejného mínění v takzvaném Protektorátu Čechy a Morava. Studie se zaměřuje na cestu českých intelektuálů - umělců, kulturních pracovníků a novinářů - do Německa a Holandska v září 1940. Pětatřicetičlenná delegace byla sestavena v německé režii tak, aby působila reprezentativním a pestrým dojmem. Vedle kolaborujících novinářů, jako byl Karel Lažnovský (1906-1941) nebo Vladimír Krychtálek (1903-1947), byli osloveni muži působící v různých oborech kultury, mezi nimi i tak významné osobnosti jako šéfové činohry a opery Národního divadla v Praze Jan Bor (1886-1943) a Václav Talich (1883-1961), operní pěvci Jan Konstantin (1894-1965) a Pavel Ludikar (1882-1970), houslový virtuos Váša Příhoda (1900-1960), nakladatel Bedřich Fučík (1900-1984) či architekt Jan Sokol (1904-1987). Studie se zaměřuje především na pětici spisovatelů, kteří se výpravy účastnili. Jaroslav Durych (1886-1962) a Václav Renč (1911-1973) patřili mezi katolicky orientované tvůrce, Josef Knap (1900-1973) a Jan Čarek (1898-1966) reprezentovali takzvané ruralisty (spisovatele venkova) a Josef Hora (1891-1945) byl předním básníkem, nejprve sociální poezie a později reflexivní lyriky. Všichni tito autoři byli v meziválečném období různým způsobem kritičtí vůči realitě první Československé republiky, první čtyři z konzervativních pozic a Hora na levici (do roku 1929 byl členem komunistické strany). |
