| Abstrakt: |
Abstract: Článek shrnuje dosavadní výzkum v humanitních vědách v oblasti estetického oceňování přírody. V první části se věnuje výzkumu historických disciplín (kulturní historie, literární historie, historie umění apod.) týkajícího se proměn estetického postoje k přírodě v rámci euroatlantické kultury. Celá řada postojů a preferencí považovaných dnes za samozřejmé, jako je např. ocenění horské či (pra)lesní krajiny, ale i ocenění krajiny jako takové, prošly delším a nelineárním vývojem. Divoké terény se začínají oceňovat ve větší míře až v 18. století a některé, jako bažiny a mokřady, až ve 20. století. Krajina - oproti jednotlivým objektům nebo místům - se stává objektem doložitelného estetického ocenění až v římské antice a pak nově až v renesanci. Na změny estetického postoje jsou pak navázány i další nové vztahy ke krajině či přírodě, jako je "chození do přírody", turistika, ale i její ochrana. Text poukazuje na význam přírodních věd a přírodovědců pro změny v posunu estetického vnímání přírody. Zabývá se i různým použitím pojmu krajina v různých disciplínách. V druhé části článek analyzuje zájem o estetiku přírody a krajiny uvnitř filosofické estetiky, zejména pak v rámci tzv. environmentální estetiky. Její hlavní představitel a inspirátor Allen Carlson na jedné straně velmi zdůrazňuje význam přírodních věd pro estetické ocenění přírody, na druhou stranu odmítá pojem krajiny a snaží se ho nahradit pojmem environment - prostředí. Závěrečná část je věnována výzkumu estetických hodnot krajiny v rámci přírodovědných, resp. sociálně-vědních disciplín, zejména s důrazem na geografii a psychobiologické teorie od 70. let do nedávné současnosti, a pokouší se srovnat jejich relevanci. |
