| Abstrakt: |
Abstract: a1_Přenosný skládací polyptych, dnes ve sbírkách Moravské galerie v Brně (A 559), publikovala Olga Pujmanová před čtyřiceti lety jako jedno z nejstarších a zároveň nejkvalitnějších děl italského trecenta v bývalém Československu. Později se jím zabývali badatelé Mojmír S. Frinta, Tanja Michalsky, Kaliopi Chamonikola, Markus Hörsch a Vinni Lucherini. Studie se věnuje ikonografii scény Klanění tří králů, která obsahuje dosud přehlížený motiv pijícího sluhy. Scéna na anjouovském polyptychu je nejstarším příkladem ikonografického typu Klanění tří králů, rozšířeného zejména v nástěnném malířství 14. a 15. století. Jeho objasnění přináší spis Speculum humanae salvationis (Zrcadlo lidského spasení). V deváté kapitole, pojednávající o pokloně tří králů, je jako událost předznamenávající tento novozákonní příběh uvedena pasáž z Druhé knihy Samuelovy (23, 15-17). Motiv pijícího sluhy evokuje typologické propojení událostí Starého a Nového zákona, ale zejména zviditelněním žíznivé touhy po pozemské vodě upozorňuje i na nebeskou vodu věčné milosti, kterou podle textu přináší „nebeský šenkýř“ z Betléma. Žíznivý sluha ve scéně Klanění tří králů — jako vizualizace touhy po životodárné tekutině, nejen v tělesném, ale i duchovním smyslu — patří k příkladům kolektivní imaginace, které se ve formě podobenství vyskytují na více místech Bible: Izajáš (12, 3; 44, 3; 55, 1), Žalm (42, 1-3), Ján (4, 13-14; 7, 37-38). Analýza zobrazení Klanění tří králů objasnila záměrné významy, vytvářené při koncipování ikonografického programu, které mohl vnímatel během zbožné kontemplace v obraze nacházet. |
