| Abstrakt: |
Abstract: a_Právo na soukromí je považováno za jedno ze základních práv každého člověka a je chráněno nejen na mezinárodní či ústavní, ale také zákonné úrovni. V tomto kontextu je možné vycházet rovněž z právní úpravy zakotvené v novém občanském zákoníku, který na více místech poskytuje soukromoprávní ochranu osobnosti člověka. Jedná se již ze své podstaty o poměrně širokou kategorii, pod níž ovšem můžeme s ohledem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva výkladově subsumovat také ochranu soukromého a rodinného života, včetně práva znát svůj původ a okolnosti narození. Nelze zajisté zpochybnit, že tento aspekt osobnosti člověka je tradičním psychologickým, sociologických a také právním tématem, a to v kontextu již historicky uplatňovaného institutu osvojení. V současné době se ovšem ve společnosti čím dál více prosazují moderní biomedicínské technologie, které stanovují zcela nová pravidla a eticko-právní otázky. Jinak tomu není ani v případě asistované reprodukce a souvisejícího legislativního požadavku na anonymitu dárcovství pohlavních buněk, čímž dle našeho názoru ze strany státu dochází nejen k faktickému znemožnění navázání rodinných vazeb, ale také k zásahu do práva na soukromí a osobnostních práv. |
