| Abstrakt: |
Abstract: Hannah Arendtová v dopise Gerschomu Scholemovi tvrdí, že pojem radikálního zla po vydání své práce Eichmann v Jeruzalémě opustila a dospěla k závěru, že zlo nemá žádnou hloubku ani démonickou dimenzi. Studie analyzuje její chápání radikálního zla v Původu totalitarismua pojem banality zla v knize Eichmann v Jeruzaléměa klade si otázku, zda se myšlení Arendtové o zlu vyznačuje diskontinuitou, jak tvrdí nejen ona sama, ale i někteří interpreti (D. Villa), nebo se jádro jejích úvah o zlu nikterak nezměnilo a odlišné jsou pouze důrazy (R. Bernstein). Arendtová má pro své odmítnutí pojmu radikálního zla důvody, které souvisejí s jejím výchozím předpokladem, že zlo je vždy jen mělké a banální, a nelze je proto ani dialekticky překonat. Tato teze ovšem není nová a lze pro ni nalézt doklady jak v Původu totalitarismu, tak v korespondenci Hannah Arendtové s Karlem Jaspersem ze čtyřicátých let minulého století. Cílem studie je doložit, že přesun od pojmu radikálního zla ke zlu banálnímu spíše než změnu obsahu pojmu značí změnu akcentů, které však byly přítomny již ve starším díle této významné filosofky. |
