| Abstrakt: |
Abstract: Následující stať je souborem několika stručných úvah a postřehů, zabývajících se otázkou přínosu významného českého filozofa Emanuela Rádla (1873-1942) pro české bádání v oblasti dějin pojmů a idejí. Po nezbytném zasazení Rádlova díla do obecných souvislostí českého myšlení první poloviny 20. století je autorem nejprve sledován Rádlův podíl na zdůrazňování významu pojmoslovné problematiky v dobovém českém interdisciplinárním diskursu, zvláště v rámci tzv. sporu o smysl českých dějin, kde jsou Rádlova stanoviska porovnávána např. s názory Mendlovými, Slavíkovými či Pekařovými. Druhá část studie se pokouší analyzovat Rádlův originální přístup ke zkoumání dějin idejí, a sice na příkladu jeho dvou vrcholných děl, věnovaných jednak dějinám přírodovědného (Dějiny vývojových teorií v biologii, Praha 1909) a jednak společenskovědního (Dějiny filosofie, Praha 1932-1933) myšlení. Výsledkem těchto analýz jsou podstatné teze, představující Rádla jako jednoho z předních průkopníků oboru dějin pojmů a idejí v českém prostředí, byť byla jeho vazba k této, teprve později se plně ustavující, disciplíně pouze implicitní. Závěr pojednání nabízí krátké zamyšlení nad možnou aktualitou Rádlova myšlenkového odkazu, zejména na stále diskutovaném poli možných teoreticko-metodologických vazeb mezi přírodními a humanitními (zvláště historickými) vědami. |
