| Abstrakt: |
Abstract: Ve studii se rozebírají způsoby, jimiž bezrucí performeři (tzv. „bezruké zázraky“) vystupující v Československu v období doznívající kultury freak shows produkovali svá autobiografická „já“. Zásadní jsou z tohoto hlediska především životopisná vyprávění a další texty „příkladného podnikatele a self-made-mana“ Františka Filipa (1904-1957). Tzv. „Bezruký Frantík“ proslul díky svým představením pro školy, v jejichž rámci vštěpoval dětskému publiku - s odkazem na vlastní „životní boj“, své postoje a příkladné aktivity svého „defektního“ těla - republikánskou občanskou zdatnost a kapitalistickou etiku práce. Autorka vychází z diskusí současné dis/ability history, především z konceptu tzv. intersekcionality, který poukazuje na konstruovanou povahu kategorií typu „postižení“ a na spolupůsobení konkrétních diskursů při produkci ab/normality. Rozbor ukazuje, že roli rámce pro zaujímání subjektových pozic sehrály republikanismus a liberální kapitalismus, na něž se napojila imaginace občanské zdatnosti a povinně zdatného a produktivního těla, přičemž aktivita na všech těchto rovinách byla propojena rovněž s (hetero)normativní maskulinitou. Konkrétně autorka odpovídá na následující otázky: Jaké diferenční kategorie se při artikulacích „já“ v autobiografiích nejvíc prosazovaly? Dis/aktivovaly v procesu utváření významů jedny druhé, případně které a jak? Jak se v nich produkovalo autorské „já“ i samotné odlišné tělo? Pomocí jakých rétorik bylo odlišné tělo vizualizováno na doprovodných fotografiích? Jak se protínání diferenčních diskursů promítlo do představ autorů o společenském těle a sociální politice státu? Lze tyto strategie interpretovat jako formu splývání s majoritou? |
