| Abstrakt: |
Abstract: V tomto příspěvku chci položit důraz na otázku anomálního těla a zaměřit se zejména na problematický vztah mezi historickým výzkumem zrůdnosti a jejím překrýváním s koncepty „postižení“. Zpochybňuji některé předpoklady parametrů „postižení“ a jejich historické předchůdce. Použiji nástroje kvazi-foucaultovské genealogie, abych zproblematizovala obecně přijímané dějiny „postiženého těla“. Domnívám se, že mimo historické proměny významu „zrůdnosti“ v průběhu času a jeho dnešnímu pojetí coby „postižení“, existuje další proud vnitřních procesů, který nejen zpochybňuje periodizaci historického myšlení, ale také doplňuje - pokud přímo nenahrazuje - Foucaultův diskurzivní přístup. Tyto poznatky nám mohou pomoci pochopit implicitní násilí, jež je příznačné pro setkání s anomálním tělem, ať už je považováno za zrůdné, nebo tzv. postižené. V nepřátelství, vyhýbání se a paradoxně i ve fascinaci morfologií, která stojí mimo řád, můžeme vnímat sebepoznání. Je nepopiratelné, že ona ambivalence a s ní související úzkosti, jež se opakují v diskontinuitních dějinných okamžicích, třebaže utvářených velmi rozličnými formami možného, vyvolává nepříjemný pocit. Tam, kde hranice absolutní odlišnosti nevyhnutelně selhávají, budou na nebezpečně povědomé „jiné“ i s jejich ne-řádnými těly přeneseny všechny úzkosti a fantazie, které fungují na sociálně kulturní, interpersonální a konečně i na intrapsychické úrovni. Moderní kategorie „postižení“ jakožto varianta „zrůdnosti“ proto představuje velmi složité a vnitřně nejednoznačné označení, jež nelze adekvátně uchopit pouze prostřednictvím pozitivistických a binárních analytických modelů, ať už biomedicínských, nebo sociálně konstruktivist |
