| Abstrakt: |
Abstract: a_Příspěvek se v první části zabývá teoretickými názory českého slavisty a komparatisty F. Wollmana (1888-1969) na genezi, podstatu a fungování folkloru, jak byly formulovány v jeho dosud nepublikovaném učebnicovém textu Uvedení do methodologie literárněvědné a do theorie literatury (přelom 40.-50. let 20. stol.). Wollman celkově chápal folklór v textové složce jako reprodukční umění, které se svou „tvarovostí“ připíná k celé slovesnosti. Strukturalistická východiska se zde odrazila zejména v přesvědčení, že při analýze folklórního textu nejsou nejdůležitějšími aspekty jeho původnost, ale recepční akt a individuální existence, tj. komunikačně sémiotické bytí. V druhé části se příspěvek věnuje tzv. wollmanovským moravským sběrům, které byly odbornou veřejností pokládány za ztracené. Na rozdíl od rozsáhlého sběru slovenských lidových próz, který proběhl v letech 1928-1947 a který byl výběrově publikován až na přelomu 20.-21. stol. (Slovenské ľudové rozprávky I-III, 1993-2004), terénní výzkumy na celém moravském území prováděli pod Wollmanovým vedením studenti z jeho brněnského semináře. Tyto sběry proběhly v letech 1929-1933 s omezeným okruhem vypravěčů i zapisovatelů, přesto ve své žánrové a tematické pestrosti ukazují na specifický typ ústní lidové slovesnosti propojující ve středoevropském kontextu západoslovanský a východoslovanský kulturní areál. Nález moravských sběrů ve Wollmanově osobní pozůstalosti a jejich předpokládané publikování lze považovat za zásadní příspěvek do dějin nejen české, ale i moderní evropské folkloristiky. |
