| Abstrakt: |
Abstract: Jihoafrická doktrína i praxe Ústavního soudu k socioekonomickým právům v současnosti představují prominentní příklad v oboru ústavního srovnávacího práva. Metoda reasonableness, kterou Ústavní soud aplikuje na přezkum pozitivních závazků plynoucích z těchto práv, se tak stala významným zdrojem inspirace pro národní i mezinárodní orgány ochrany základních práv. Nyní se k ní obrací i zrak české odborné veřejnosti, která v metodě reasonableness spatřuje lék na neduhy trápící metodologii Ústavního soudu ČR, test racionality. Navzdory tomu, že je metoda reasonableness prezentována jako příklad hodný následování, tak její skutečná povaha je stále předmětem odborných polemik. Někteří autoři ji označují za deferenční variantu metody proporcionality, jiní zase za pouhé zkoumání vhodnosti, způsobilosti či racionality. Tento článek se tedy snaží zodpovědět výše naznačenou otázku po povaze metody reasonableness. Konkrétně, zda je možné tuto metodu považovat za variantu metody proporcionality. Zodpovězení této otázky logicky předchází otázka jiná, tj. zda vůbec metoda reasnonableness odpovídá současnému paradigmatu ochrany základních práv rozlišující mezi rozsahem působnosti základního práva a rozsahem jeho ochrany. Právě z tohoto paradigmatu totiž metoda proporcionality vychází. |
