| Abstrakt: |
Abstract: a1_Autorka se v této studii, založené na bádání v československých i francouzských archivech (poprvé byla publikována v Matériaux pour l’histoire de notre temps, č. 59, červenec-září 2000), pokouší popsat zásadní obrat ve vztazích mezi Komunistickou stranou Československa (respektive československým komunistickým režimem) a francouzskými komunistickými intelektuály, který podle jejího názoru nastal na samém přelomu čtyřicátých a padesátých let. Tento obrat - od vzájemných sympatií a poměrně intenzivní spolupráce k hlubokému vzájemnému odcizení a dalekosáhlému omezení styků - se projevil zvláště v kulturní oblasti, jeho příčiny byly ovšem politické. Autorka nastiňuje rozšiřování kulturní spolupráce mezi Francií a Československem po skončení druhé světové války. Na jedné straně se Francie snažila obnovit svůj kulturní vliv v této zemi, o čemž svědčí určité posílení vzájemných smluvních vztahů a oživení francouzských kulturních institucí - Ústavu Ernesta Denise (Institut Ernest Denis), Francouzského gymnázia v Praze (Lycée français), Francouzského domu v Bratislavě a Brně (Maison de France) a československé federace Alliances françaises, sdružující třicet místních poboček. Na druhé straně - kromě obnovování tradičních kontaktů demokratických činitelů a institucí na Francii - vlastní iniciativu vyvíjela Komunistická strana Československa; po dohodě s Moskvou prostřednictvím ministerstva informací, v jehož čele stál komunista Václav Kopecký, vybudovala v roce 1946 v Paříži informační kancelář, spjatou s působením kulturního atašé a vydáváním časopisu Paris - Prague (později s názvem Parallèle 50). |
