| Abstrakt: |
Abstract: a1_Autorka předkládá syntetický náhled na literární dění v politických souvislostech v tříletí mezi osvobozením Československa a komunistickým převratem. Tehdejší literární život se vyznačoval nižší tvůrčí aktivitou, nahrazovanou množstvím diskusí, proklamací a polemik, v nichž i čeští spisovatelé - řada z nich zaujala význačné postavení v institucích kulturních, správních i politických - výrazně vnášeli svůj hlas do procesu hledání nové kulturně-politické orientace státu. Geopolitické uspořádání Evropy včlenilo poválečné Československo do sféry vlivu Sovětského svazu a mantinely polemik vymezoval Košický vládní program, formulovaný v podstatě moskevským centrem Komunistické strany Československa, přesto však tato léta znamenala poslední možnost vyjádřit se v relativně pluralitním ovzduší k obecným a základním tematickým okruhům, které hýbaly českou kulturou: k jejímu vztahu ke kultuře "Východu" a "Západu", k relaci mezi tvůrčí osobností a kolektivem, k otázce lidovosti umění a jeho poměru k tradicím, ke slučitelnosti pojmů socialismu, demokracie a humanity a k otázkám tvůrčí svobody. Autorka sleduje základní pozice a kontury těchto diskusí, jež se koncentrovaly na prvním sjezdu českých spisovatelů v červnu 1946, krátce po parlamentních volbách, v nichž s převahou zvítězili komunisté za podpory mnoha nekomunistických intelektuálů, přiklánějících se k myšlence specifické české cesty k humanistickému socialismu. Vedle toho věnuje pozornost také změnám ve spisovatelských organizacích a spolcích, z nichž nejdůležitější byl Syndikát českých spisovatelů. |
