| Abstrakt: |
Abstract: Propagandistická formule o "vedoucí roli strany" nebyla v NDR abstraktním ideologickým toposem, nýbrž politickou realitou, jež určovala všední den občanů NDR. Jednotná socialistická strana Německa (SED) však svou moc nevykonávala jen administrativními prostředky. Obklopila se aurou velké a dlouhodobé účinnosti. "Strana" byla inkarnací transcendentní ideje spásy. Každý člen jí byl povinován bezvýhradnou loajalitou. V tom smyslu stála dokonce nad státem, jejž v případě NDR příznačně přežila. Toto postavení se zřetelně obráželo v jazyku NDR, a to jak v běžném projevu, tak v úzu stranických funkcionářů a oficiózních prohlášení. "Strana" se svými mystifikacemi, mocenskými strukturami a rituály určovala všední den NDR na všech úrovních a ve všech oblastech společnosti, s výjimkou církví. Členství v SED mělo rozhodující význam pro profesionální postup, vzdělání dětí, sociální status, možnosti výjezdů do zahraničí a podobně. Určitého stupně společenské hierarchie mohli však ve výjimečných případech dosáhnout i nestraníci. Organizační struktury SED ovládaly všechny společenské sféry, takzvané masové organizace a strany takzvaného jednotného bloku. Moc byla vykonávána především prostřednictvím systému nomenklatury. Pomocí výběru osob nadřízenými instancemi si SED natrvalo zajišťovala dominantní postavení ve všech oblastech. Odborná způsobilost byla v nejlepším případě dalším kritériem v pořadí. Nejpodstatnější byla vždycky věrnost straně. V dlouhodobé perspektivě však potlačování vlastní iniciativy, kritiky a samostatného myšlení narušilo funkční mechanismy společnosti a vedlo k zániku komunistického systému. |
