| Abstrakt: |
Abstract: V tomto článku navrhuji, abychom se vrátili k otázce, již Patočka položil r. 1970: máme-li promyslet změny, k nimž v moderních společnostech dochází po nástupu neoliberalismu, musíme se znovu ptát, co jsou v naší době duchovní základy života. Mám za to, že určujícím rysem, který dnes „zabarvuje“ veškeré naše rozumění světu, je obrat k vědecké racionalitě, kterému Patočka věnoval řadu analýz. Změny, k nimž podle Patočky dochází od obratu k moderní vědě v 16. a 17. století, pomalu proměňují naše myšlení: přizpůsobují je idejím formalizace a subjektivity, které nekriticky přijímáme. Chci rozšířit Patočkovu analýzu „racionální nadcivilizace“ a ukázat, že její „radikální“ verze určuje naši přítomnost. To vede k favorizaci formalizované racionality, která oslabuje jiné formy myšlení; ve světě se tak ztrácí místo pro „subjektivní“, lidské rozumění. |
