| Abstrakt: |
Abstract: Étienne Decroux (1898-1991), francouzský herec, teoretik a zakladatel nového dramatického umění, tzv. tělesného mima (mime corporel), pojímal tělo na scéně jako "pohyblivou sochu". Inspiroval se přitom výtvarným uměním, zejména sochařstvím, a přetvářel mimovo tělo na základě vlastních uměleckých prostředků. Vyšel z pojetí těla jako tváře a posléze ho přeměnil v masku a potlačil jeho mimetické funkce. Tělo se pro něj stalo materiálem, který "předělával" pomocí pohybové techniky v "sochy". Mimovy postoje ve vratké rovnováze byly výsledkem překonání rozporu mezi neohebnou hmotou těla a ideální představou lidské figury konstruované podle geometrických pravidel. V sochách Augusta Rodina viděl zobrazení dramatu v tělesném postoji, který převáděl do pohybu na scéně. Z Rodinova sochařství přebral také tvůrčí přístup k lidské figuře, kterou pojímal jako soubor tělesných fragmentů, jež mim svobodně zapojuje do pohybu. Dospěl k sémantické neurčitosti gest a pohybů, již vyjadřuje přirovnání mimova těla k mraku, z něhož vzniká lidská figura v interakci s pohledem diváka. V Decrouxově koncepci hrálo důležitou roli vizuální působení mimova těla na scéně, jak o tom vypovídaly zejména fotografie Étienna-Bertranda Weilla. Inspiroval se filmovou montáží a pojal pohyb jako sérii plastických postojů komponovaných tak, jako by byly snímány kamerou. Tělo měl za "pohyblivou geometrii", která se otáčí na místě a produkuje "obrazy". Decrouxova koncepce tělesného mima jako "pohyblivé sochy" byla založena na oscilaci mezi tělem jako hmotným prostorovým objektem a tělem jako souborem vizuálních obrazů a spojovala v sobě protichůdné tendence figurace a abstrakce. |
