| Abstrakt: |
Abstract: Autor se v článku zabývá německou a švýcarskou úpravou zákazu použitelnosti nezákonně získaných důkazů. Autor uvádí, že prokázat vinu obviněného je možné pouze na základě nepochybně zjištěných skutečností a za použití procesních prostředků, které trestní řád umožňuje. Jestliže při provádění výslechu obviněného nebo svědka došlo k podstatné vadě, pak taková výpověď nemůže mít důkazní význam. Soud k ní nemůže přihlédnout a musí postupovat tak, jako kdyby zde taková výpověď nebyla. Důkazní situace musí odpovídat stavu před započetím procesně neúčinného výslechu. Autor dochází k závěru, že důkaz získaný nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení je stižen absolutní neúčinností. Poznatky v něm obsažené tedy nelze dále využívat v trestním řízení, a to ani jako operativní informace, na jejichž základě by mohly být opatřeny již procesně bezvadné důkazy. |
