| Abstrakt: |
Abstract: Článek se zaměřuje na Husserlův přechod od deskriptivní psychologie k transcendentální fenomenologii a snaží se vysvětlit, co má tento přechod k transcendentalismu znamenat a v čem má spočívat. Snaží se hájit tezi, že v tomto kroku nejde u Husserla o žádný svévolný obrat či jednorázové metafyzické rozhodnutí, nýbrž spíše o svého druhu systematické domýšlení a prohlubování původní „psychologické“ pozice. Tematizováním pojmu absolutního vědomí se zároveň snaží dokázat, že Husserlův transcendentalismus není žádným solipsismem, nýbrž že v něm jde spíše o zavázání se absolutnímu nároku vykazující evidence, která má být podle Husserla nakonec hlavním motivem veškerého teoretického úsilí. |
