| Abstrakt: |
Abstract: Čínské periferie, často obývané množstvím různorodých nečínských etnik, byly hranicí mezi dvěma odlišnými světy. Čína se povašovala za nositelku civilizace, obyvatele příhraničních regionů vnímala jako součást neprostupné barbarské temnoty. Pohraničí bylo pro Čínu nesmírně důležitou, zároveň však problematickou oblastí. Císařský dvůr vyvíjel na periferie neustálý tlak, jímž se je snažil sevřít do svých kulturních a ideologických vzorců. Vlivní obyvatelé okrajových oblastí byli tímto mocenským centrem zjevně přitahování, sounáležitost s "civilizací" pro ně totiž otevírala mnoho nových ekonomických i politických možností, zároveň však nechtěli opustit své tradice a způsob života. Čína tak musela vyvinout zvláštní a pružný způsob vlády, aby tyto citlivé oblasti nepřímo ovládla a zároveň nemusela na jejich kontrolu vynakládat zbytečně mnoho ekonomických a vojenských prostředků. |
