| Abstrakt: |
Abstract: Badatelské snahy analyzovat dějiny vědy někdy trpí nepřesným používáním termínů. Pokud mají přesně porozumět tomu, jak se věda vyvíjí a kde se nacházejí její kořeny, výzkumníci by měli s pečlivostí rozpoznat, že epistemické režimy se mění v průběhu času a akceptovatelné formy produkce vědění se odvíjejí od hegemonického diskurzu, jenž zásadně formuje epistemický režim každé dané doby. Pro pochopení důležitosti této pointy používám techniky historické epistemologie k analýze místa astrologického bádání v obdobích středověku a raného novověku, spolu s diskuzí o “ jazykových hrách” těchto období a také o roli “archeologie vědění” v odkrývání významu v našem zkoumání minulosti. V souhrnu tvrdím, že termín “věda” by měl být používán pouze s nejvyšší opatrností a se značným váháním, pokud má sloužit pro zkoumání přístupů k utváření vědění před 17. stoletím. |
