| Abstrakt: |
Abstract: a1_Příspěvek se zamýšlí nad tím, jak dnes můžeme lépe porozumět filmové adaptaci. V jeho úvodní části jsou načrtnuty proměny myšlení o intermediálních transpozicích mezi literaturou a pohyblivými obrazy. Reflektován není jen obrat v angloamerické oblasti započatý před přibližně dvaceti lety, ale také to, jak se k danému fenoménu stavěli ruští formalisté a jak do debat přispěli čeští badatelé. Pro další úvahy nad zfilmovanými knihami jsme si stanovili tři interpretační perspektivy, jež jsme dále rozvinuli: intertextuální, intermediální a kulturně-sociální. První dvě perspektivy daly zřetelně najevo, že posuny k materialistickému pohledu nezmenšily náš zájem o estetickou povahu adaptace, tvárnost nového textu. Předmětem našich interpretací se staly filmy Johna Hustona (The Dead, The Man Who Would Be King) a Jamese Ivoryho (The Remains of the Day). S imanentní analýzou textu a výkladem relací mezi knihou, scénářem a filmem si ovšem nevystačíme. Domníváme se, že podstatné impulsy k novému tázání získáme tehdy, přistoupíme-li k adaptaci z kulturologických, sociologických a ekonomických perspektiv. V závěrečné části článku jsme tedy obrátili pozornost k těm otázkám, které nás vedou od filmového plátna k okolnostem vzniku nového textu. Zkoumali jsme problematiku autorství filmového přepisu a pracovní hypotézy jsme opřeli o specifický případ, v němž najatý právník posuzoval autorský podíl při vzniku scénáře vzešlého z předního díla české literatury Markéty Lazarovy spisovatele Vladislava Vančury. Debaty v tvůrčí skupině, jež předcházely natáčení a ovlivňovaly proces vzniku, jsme dokreslili na příkladu Démantů noci Jana Němce. V samotném závěru jsme pak na příkladu Hustonovy Africké královny ukázali na specifické problémy při vzniku filmové adaptace. |
