| Popis: |
Mnoho se dnes odkazuje na konkurenceschopnost a udržitelny rozvoj jako podminky přežiti Evropy. Pomineme-li proklamativnost těchto hesel, kterymi často byrokrate a politici legitimizuji svou vlastni existenci, chybi v nich předevšim to nejdůležitějši: kde jsou zdroje naši existence coby Evropanů? A co vlastně zaklada naši identitu coby Evropanů? Konkurenceschopnost to jistě neni, neboť konkurenceschopny může byt i ne-Evropan – a vzhledem k vice jak sto let různymi vědci i fi losofy konstatovanemu upadku Evropy je tento fakt stale zřejmějši. K tomu, abychom porozuměli zdrojům Evropy, jsme se s kolektivem doktorandů na katedře občanske vychovy a fi losofi e Pedagogicke fakulty Univerzity Karlovy pokusili sledovat problem dějinnosti v různych rozvinutich v dějinach fi losofi e. Dějinnost neni nějaky předmět zkoumatelny po způsobu jinych předmětů. Zahrnuje totiž naš vztah ke světu a k sobě ve světě. Neni to tak, že by se dějinnost děla v sukcesivnim čase historicke chronologie. Daleko spiše tento sukcesivni čas historicke chronologie je jistou zvlaštni podobou toho, jak moderni člověk rozumi sve dějinnosti a v tom sam sobě a svemu času. Předpokladem tohoto pojeti je subjektivizace a z ni pochazejici psychologizace, v niž jsou obsahy subjektivniho proživani interpretovany podle modelu objektivnich přirodnich procesů v sukcesi. Pokusili jsme se proto nejprve provest zamyšleni (něm. Besinnung) ve smyslu metody fenomenologickeho dotazani podstaty, v němž šlo o to, jaky smysl v sobě dějinnost vlastně skryva. Otazkou Jak se otevira dějinnost? otevira Anna Hogenova pravě problem dějinnosti, nakolik patři k našemu ‚byti-ve-světě‘. Jak jsme my otevřeni světu tim, že si rozumime jako dějinnym bytostem? Jak se timto rozuměnim časuje naše tradice? A jak toto rozuměni patři k našemu vlastnimu byti? |
