On Sartres Ontology and Metaphysics
| Autor: | Ján Pavlík |
|---|---|
| Rok vydání: | 2005 |
| Předmět: | |
| Zdroj: | Acta Oeconomica Pragensia. 13:9-22 |
| ISSN: | 1804-2112 0572-3043 |
| Popis: | Ukol vytcený Kantem (tj. nalezt fundaci ryzi svobody jakožto "výjimky" z kauzalniho řadu) řesi Sartre v kontextu fenomenologicke ontologie ztotožněnim zakladu svobody s ryzi nicotou; tim nahrazuje Kantův dualismus jev-věc o sobě rovněž nepřekonatelným dualismem nicota-byti o sobě. Ze srovnani Sartrova pojeti tzv. "prereflexivniho cogito" s Brentanovou koncepci reflexe dale plyne, že brentanovska emocionalně zainteresovana reflexe je věrnou fenomenologickou deskripci lidskeho vědomi, zatimco Sartrova "prereflexe", spekulativně "založena" v nicovani a naprosto zbavena veskere emocionalni dimenze, je ucelovou konceptualni konstrukci, jež neodpovida realitě; totež plati (mutatis mutandis) i pro poměr mezi Sartrovou teorii emoci a Teorii mravnich citů A. Smitha. Sartra lze tudiž charakterizovat jako extremniho pokracovatele Descartova a Kantova racionalismu, u něhož je ovsem (praktický) rozum zbaven veskere intersubjektivni obecnosti; tuto absenci obecna nemů e nijak nahradit Sartrem proklamovana odpovědnost, neboť v Sartrově podani ji schazi pravě emocionalni dimenze. Sartrova "metafyzika", v souladu s niž nahodile a přebytecne (de trop) byti o sobě degeneruje v nicotu, cimž vytvaři lidske vědomi (byti pro sebe) a eo ipso lidskou svobodu, a sice za tim ucelem, aby si takto dalo alespoň tu konecnou podobu smyslu, ktera spociva v autonomnim seberozvrhovani svobodných jedinců, je zastaralou teleologickou metafyzikou, jež je v logickem rozporu s výchozimi předpoklady Sartrovy fenomenologicke ontologie; je tež principialně neslucitelna s výsledky vědeckeho poznani, zejmena moderniho evolucionismu a teorie samoorganizace. |
| Databáze: | OpenAIRE |
| Externí odkaz: |
|