| Abstrakt: |
Abstract: Tato esej se zaměřuje na různé aspekty mobility a pohybu a zkoumá otázky přístupů a metod historického bádání a podob historického psaní o lidech a věcech v pohybu v raně novověkém období. Takzvaný obrat k mobilitě podnítil vznik bezpočtu nových studií. Nicméně tyto publikace jsou překvapivě heterogenní ve svých přístupech a praxi. Téměř se zdá, že ačkoliv si jako historici plně uvědomujeme, jak mnoho kategorií čelí dezintegraci, jak hluboce mohou být dekonstruovány hranice a komplexy historického výzkumu, raně novověcí badatelé stále zápasí s tím, jak co nejlépe uchopit a usouvztažnit struktury, fakta, kontexty a teoretické přehodnocování. Esej je výzvou ke kritické historiografické sebereflexi. Nejprve upozorňuje na prolínající se výzkum migrací a mobility v sociálních a historických vědách. Následně se krátce věnuje otázkám temporality a výzev specifických pro raně novověké období, a poté se soustředí na rovinu archivní a metodologickou: na prameny, stopy, archivy, fakta, různé úrovně a měřítka výzkumu. V závěru eseje je rozvinuta případová studie, jež je propojena s výzkumy jiných vědců, kteří tematizovali roli exilu a emigrace v konverzi a náboženské afiliaci. Následně je věnována pozornost otázce, jak mohou nové mikrohistorické přístupy pomoci historikům propojovat globální a lokální měřítka ve vlastní historické práci. |
