| Abstrakt: |
Abstract: a1_V první polovině 15. století zásadně ovlivnil společnost svou kazatelskou činností Bernardin Sienský (1380-1444), a to nejen na Apeninském poloostrově, ale i v Záalpí. Svými kázáními obsahujícími touhu po mravní očistě si rychle podmanil všechny společenské vrstvy od prostých poddaných až po císaře Zikmunda Lucemburského. V roce 1450 byl Bernardin kanonizován a jeho ideje i kult dále šířil v německých zemích, ale i v Čechách, na Moravě a Slezsku jeho následovník Jan Kapistrán (1386-1456). Jakýmsi ideovým znamením, jehož autorem byl sám Bernardin, byl symbol Jména Ježíš, vyzývající křesťany k víře, míru a občanské svornosti. Tento emblém, který se posléze stal bojovým znamením křesťanů vůči bezvěrcům i ideologickým protivníkům, byl i znakem řádu františkánů-observantů, který Bernardin založil. Ve svých kázáních Bernardin využíval jako exempla i výtvarné umění. V pojetí funkce uměleckého díla však zůstává zcela zakotven ve středověku - hlavní hodnota výtvarného umění je podle jeho názoru v didaktické funkci a jako pomocný prostředek vedoucí křesťana ke zbožnosti; na umění tedy nazírá jen z hlediska didaktického a moralizujícího, nikoli estetického. Příklady takovýchto děl hledá v minulosti, jeho požadavkům odpovídá zejména tvorba Simona Martiniho. Definuje i díla pro křesťana škodlivá, ta určil ke zničení. V inscenovaných „bruciamenti delle vanità“ byl tak předchůdcem Girolama Savonaroly. |
